Ze zápisu kronikáře v r. 1251 o bernartickém knězi Martinovi, jeho oloupení a vržení do žaláře je známo, kdy kostel už stál. Vystavěn byl zřejmě dříve. Na čí asi podnět? Nabízí se ještě jedna možnost: majetkové poměry tehdejšího majitele Bernartic, zemana, nepostačovaly na výstavbu kostela, a proto mohly jeho prostředky být významně doplněny pomocí milevského kláštera.
Proč byl bernartický kostel zasvěcen památce právě svatého Martina, není známo. Jisté je, že v době postavení kostela šlo o světce v našich zemích velmi uctívaného. Většina nejstarších kostelů u nás je zasvěcena P. Marii, sv. Václavu, Jakubovi, Petru a Pavlovi, Janu Křtiteli, Máří Magdaléně, Bartoloměji. A svatému Martinovi.
Stal se jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších svatých. Patří mezi první „nemučedníky“ které církev označila za svaté. Je zakladatelem prvních klášterů ve Francii. Svou misijní činností horlivě potíral pohanství a obracel lidi na křesťanskou víru. Byl význačnou osobností, která vytvářela duchovní základy Evropy.
Je znám především díky legendě, podle níž se rozdělil se žebrákem o svůj vojenský plášť.
Větší intenzita náboženského života, morové epidemie a budování sakrálních v sedmnáctém a osmnáctém století spolu souvisely. Živá stavitelská činnost té doby se významně dotkla i Bernartic.
Nad epištolní brankou je socha svatého Ignáce z Loyly, zakladatele jezuitského řádu.
V r. 1606, půl století po Ignácově smrti, se usadili jezuiti i v Bernarticích. V r. 1609, kdy byl zakladatel jezuitského řádu prohlášen za blahoslaveného, čítal řád už více než osm a půl tisíce členů. V r. 1622, kdy se bernartičtí členové řádu vraceli po krátkém vyhnanství do své farnosti, prohlásil papež Řehoř XV. Ignáce z Loyoly za svatého.
Pozoruhodná je socha nad severní brankou hlavního oltáře. Podle některých názorů jde o sochu sv. Františka Xaverského, druhého nejznámějšího světce z jezuitského řádu.
Svoji váhu mají však i názory, že jde o sochu zakladatele premonstrátského řádu sv. Norberta, jehož členové byli prvními duchovními v Bernarticích
I když mezi životy sv. Norberta a sv. Ignáce z L. uplynulo více než čtyřista let, měli oba něco společného a pro bernartický kostel významného. Oba byli zakladateli řádů, které ve své době svěřovali péči o bernartickou farnost svým členům: řádu premonstrátskému a řádu Tovaryšstva Ježíšova (jezuitském).
Ze soukromého archivu pana Františka Mikoláška,
s použitím údajů z jeho knih „Bernartice“, „Bloudění časem“, „O lidech, cestách a návratech“ a z připravované knihy „Staletý svědek“
sestavil pro potřeby založení webových stránek o bernartické farnosti
Petr Mikolášek v srpnu roku 2015.
Podrobný nezkrácený dokument o historii farnosti naleznete zde: Bernartice